Z Brodkô, teho ô Konice – To tak bévá. Gdêž se po letech vrátite na sténaky misto, zjistite, že nekery věcê só uplně ináč, naopak nekery se vubec nezměnilê, ale fšecko je nejaky menši . Aji tak na vás padne prach vzpominek s mistem spojenéch.

Gde gdo se po vêkročeni ze základkê dôšôje, že do ni ôž v žêvotě nevkroči. Nekeho tam ale po letech přêvedó krokê co bê rodiča svyho potomka školó povinnyho, negdo se vraci z nostalgie s usměvnó vzpominkó, jak od keryho pana učitela dostal za ôšêska, gdêž dělal neplechô nebo třeba ze vzpominkó na svó prvni dětskó láskô… Ale aji ti névětši lotři zpravidla zjihnó a neodolaji pokôšeni k návratô do školnich let!

Škola v Brodkô ô Konice slavila ve středô 1. dôbna rovnó stovkô. A aji po tech letech je to rozhodně, a né jenom tadê, z architektonickyho hlediska nepřehlidnôtelná stavba. Jenom přêpomeňme, že v tzv. něměckym ostruvkô (řikalo se Německé Brodek), šlo tenkrát o menšênovó českó školô. Jak ôž smê minôle zmiňovalê, titul ‚Masarykova‘ ziskala svolenim prezidentské kaceláře v rokô 1930, na keré pak navázala v rokô 1990.

Co je ale určitě takê zajimavy, v rokô 1930 ke školê přêbêla dalši nová budova, a sice Žákovské utulek. Z dnešniho pohledô to bêl takové internát pro děcka, kery to mělê do školê daleko, třeba denně dvě hodinê pěškê jedna cesta, a muhlê tak během zêmê přebévat v tédňô rovnó v Brodkô. Tenkrát to bêlo neco mimořádnyho v celorepublikovym měřitkô a dneska bêste ôž teprová nečeho takovyho těžko pohledalê. Přes leto slóžêl utulek děckám z města k relaxô na zdravym luftô. Fčêlka je tam školka.

K nahlidnóti bêl aji tzv. Stará škola, gde je dneska 1. stôpeň a družina. Je ôž z drôhé pulkê 19. stoleti, ale fungôje furt. Pruvodca po školni oslavenkyni smê nepotřebovalê, protože jednó z absolventek je aji naša redaktorka Helenka, kerá se tam dobře vêzná. Pravda, néni fšecko, jak bévalo, ale třeba tělocvična, vyuková kôchêňka nebo školni jidelna só furt na sténakym mistě, dokonce aji tédenni jidelniček visi tam, gde aji před hromadó let visival. Eště smê plánovalê se neco doptat pani řidici Kateřênê Dostálové, ale v tym šrumcô ôž to aji s předsmlovenym rande pak nedopadlo.

V ten moment, co smê se bêlê v brodecké školê porozhlidnót, dostala podobné nápad aji hromada pamětniku, keři se hledalê na dobovéch fotkách, a připadně s sebó přêvedlê aji svoje potomkê, abê jim ôkázalê, že aji oni bêlê gdêsê školáci. Nezřidka se toť našlê na školnich fotkách aji generace v rodinách – teda rodiči a potom ê jejich děcka. Naopak velká čásť dnešniho učitelskyho sborô takê tvořijó bévali žáci. A vzpomináni na učitele a patálie s něma? To ôž k temô takê tak patři. Nám za Furtovnik nezbévá, než pogratulovat fšecko nélepši do dalši stovkê a TOŤ nabizimê nejaky obrázkê.

0