Co guláš, to originál. V Neminalech vařêlê z teho, co každymô dum dal!
Z Nemilan – Štôdenstsky časê na privátě smê dovedlê až do takové dokonalosti, že na štvrtečni ‚codumdal‘ smê nakonec schraňovalê to nélepši ôž od pondělka. Ê gdêbêhmê celó dobô mělê jest sôché chleba. Připadně rohlékê…
A to smê si eště tenkrát k vařeni předčitalê třeba Hrabala… Ale to ôž přêrozeně v Nemilanech na vařeni kotlikovéch gulášu nebêlo až tak možny. Třeba jenom pro to, že né pro každyho bê to bêlo patřičně motivačni!
Ale k věcê. V Nemilanech se vařêlê guláše podrôhy. A jak nám prozradil moderátor a zároveň starosta mistniho sokola Jirka Páclu, ‚téma‘ nebêlô dany, každé vařêl z teho, co ôznal za vhodny. Pré ê gdêbê to mělo bêt z máršmelónô (maršmeloun). Ale to bêhmê fakt asi nechtělê.
Desitka mančaftu měla na svoje vařeni bratrô štêrê hoďkê. Technológie bêlê ruzny, ingredience dobře ôtajeny , a vysledek – ten nakonec hodnotila odborná porota bez znalosti, gdo keré guláš ôklôhnil. A věřte – bêlo z čeho vêbirat. Kližka, mladé béček, hovězi lička, čê divočák. Možnosť okoštovat mělê přêrozeně ê přichozi.
Ten nélepši z nélepšich, aspoň podlevá porotê, bêl guláíš od Berôšek, ê gdêž pod kotel tam přêkládal jeden berôšák. Ê to se muhlo. Divácká porota vênesla na vysluni Semafór, keré si s sebó k vařeni donesl skôtečné semafór, na kerym bêla věčinó červená, jenom sem tam zezelenal. Asi to pomáhá .
Jak nám eště Jirka Páclu řikal, ve drôhym ročnikô přêbêlo sótěžnich mančaftu, ê gdêž jich aji tak puvodně mělo bêt o jeden vic. To ale nic nebráni temô, abê Hospudka na Sokolce začla plánovat ôž dalši ročnik. Podle teho, co smê muhlê okoštovat, bê se toť televizni kôchaři muhlê ledasco přêôčêt. Fotkê só k viděni TOŤ.