Rčeni Na Nové rok – o slepiči krok se přêrozeně vztahôje k prodlôžôjicimô se dňô po zêmnim slônovratô 21. prosênca. Slepičim krokem ale zároveň vêkračôjemê do dalšich 365 dni před nama. A každé slepičář vi, že slepiči krok je nevêzpytatelné, respektive jeho směřováni.

Hromadô věci negdo ovlivni za nás a nigdo se ani nezeptá. Ale co mužem v té věcê dělat sami? Třeba to, že se nenechámê oblbnót nabizenym komfortem, keré ve skôtečnosti néni nic inšiho, než z jedné stranê zbêtečnosť, z drôhé stranê snaha nás zmáknót a ovládat.

Nemosimê se takê nechat zahlcovat a pohlcovat zbêtečnéma, a často zavádějicima, zprávama a informacama. Dêť každé svym selskym rozômem nélip vi, jak si poradit bez teho, abê nám negdo vnôcoval, co je správny!

A hlavně – nenechte si vrazêt klén mezê vás a okoli. Neco pokazêt je mnohem jednodôšši, než to pak dávat do rychtykô. Těžko se člověk vêhne zklamáni, ale takê se v takovéch momentech pozná, gdo za to a za co stoji.

Až teda ôdělámê ten pomêslné slepiči krok do Novyho rokô, dobře si ho promêslête né jenom pro ten prvni deň v rokô, ale až do přištiho Silvestra. On ten pověstné slepiči krok néni taková bohapôstá fráza. Mê slepičáři dobře vimê, že slipkê nésó jenom od teho, abê snášelê vajička, ale abê nás takê ledasčemô přêôčêlê. A proto vêkročeni O SLEPIČI KROK nende rozhodně podceňovat. Tož ho ôděléte, jak nélip to ômite!

Pro ‚horê’, kery se se začinaji zvihat za Kostelcem na Hané, je charakteristická štreka z Prostijova přes Chornice do Třebovic v Čechách, potažmo teda do České Třebové. Vlakum, co se tadê prohánělê, se odjaktěžêv řikalo Čôjinské strela. A ê gdêž toť ôž parni mašinkê dávno nefrkaji a s letama klasicky sópravê ôž vêtřidalê Regiónkê (Regionova), po této horské štrece se vlakê prohánijó furt.

‚Moravská západni‘ má nepochêbně svoje kózlo, ač bévá často terčem posměšku, protože to tadêma nejezdi, jak na koridórô, naopak oblókama mezê lesama se vláček jenom tak lážo plážo plazi. Maly srovnáni s ozôbnicovó dráhó v rakóskéch Alpách sice nemosi bêt zrovna akurátni, ale co?! Dokáže si negdo představit, jak bê trať vêpadala, gdêbê tê naše ‚horê‘ mělê nejaké ten nadmořské metr navic?

Obrázkê, kery nám Alenka a Václav Adamovi poslalê, só na jednô stranô romanticky a kózelny, na drôho stranô mosi člověk dat klobók dule před tym, jak jô gdêsê před 127 letama jenom s lopatama a krômpáčama stavělê. Jaky to mosêlê bêt hlavê, abê technickê vêřešêlê stavbô štrekê v tak náročnéch podminkách, v mistech, gde to bêlo doslova proti fyzikálnim zákonum. A povedlo se. Před staréma machrama smê s dnešnima nárychtôňkamajenom táááák malinkati. Přê tem je uplně pôtna, ešlê se po glajzách proháni Čôjinská strela nebo mašinkê po ozôbnicê zdolávaji strmy kopce…

Neco vic nám o tym napsalê Adamovi a přêdalê aji pár obrázku.

V rámci naší dovolené jsme mimo jiné absolvovali úžasnou jízdu vláčkem – ozubnicovou železnicí z nádherného města St. Wolfgang na horu Schafberg.

Pár základních informací:  Vláček během asi 45 minut vystoupá do výšky 1732m n.m.  Trať byla uvedena do provozu už v r. 1893 a tak je v provozu dosud…..  Je to úžasný zážitek se touto tratí svézt. Max stoupání trati je 26%. Disponují pěti původními parními lokomotivami z r. 1893 a 1894. Dále tady jezdí 4 moderní parní lokomotivy vyrobené ve Švýcarsku v r. 1995 ve Winterthuru - vytápěny topným olejem a 4 dieselelektrické lokomotivy.  K tomu je celkem 15 osobních vagonků a také 6 nákladních pro navážení materiálu při opravách trati, resp. zásobování apod nejstaršího horského rakouského hotelu na vrcholu Schafbergu ve výšce 1785 m.n.m.  (na vrcholu je ještě odbočka trati vedoucí až k hotelu)

Jak se vaři TO JE JEDNO?

Nevite náhodó, jak se vaři TO JE JEDNO? Pátrala sem ô Magadalénê Dobromilê aji v kôchařkách slavnéch héreček, o keréch sem si dofčêlkô mêslêla, že ômijó ôklôhnit fšecko na světě. Nigde nic. Nô aspoň nemosim mět depréze, že só lepši hospodêňkê, než já. Nésó! Ale to nic neměni na tem, že dêž se doma zeptám, co bê si dalê na oběd, a oni řeknó TO JE JEDNO, sô v koncich. Dêž zkôsim, že bê to muhlo bêt neco, jak bôchtičkê s krémem, mají nataženy rêpákê, dêž sem prubla TO JE JEDNO na zpusob sojovyho masa a nejakyho zobáni, tož div, že to po mně nezačalê házet. Člověk se prostě nezavděči. A to muže na hlavô stavět. Takovy TO JE JEDNO je nékomplikovaňéši recept na světě. Fšeci o tem mlovijó, ale eště to nigdá nigdo nejedl. A tož jak si s tym mám poradit já nebohá?

A což teprová obrázkê známéch mist z dobê, gdê věčina z nás nebêla eště nasvětě, čê bêlê tak mali, že si to nemužó pamatovat? Taková je fotka konickyho náměsti, kerá k nám dorazêla né z Konice, jak bêhmê si muhlê naivně mêslêt, ale z Prahê.

Fotečkô s náležêtó patinó nám poslal RNDr. Mojmir Opletal, CSc., keré je na svuj konické puvod patřêčně hrdé. Každé trochô Konice znalé určitě bez problému pozná, co na té fotce je, respektive z keryho mista je jakásê slavnosť na konickym náměsti focená. A tož se troškô zaduméte a v klidô si fotografijô prohlidnite, jak bévalo na Konicê žêvo.

Kopie fotografie náměstí v Konici, asi z let 1920 – 1930. Na zadní straně je razítko ‚Fotoatelier FR.Klíče, Konice’. Z archivu Mojmíra Opletala

Je to konkrétni připad, gdê se staršim manželum vsomroval do barákô typek, pré že de kontrólovat, ešlê dodavateli energii plnijó v pořádkô svoje závazkê. Přê tem si nechal předložêt fšeckê dokladê ze zákaznickéma čislama a takovy tê věcê. Pochopitelně ten dobrák jim ôkázal, jak je odrbávaji a než se jeden nadál, aniž bê vědělê, co podepisôjó, smlóvê o změně dodavatelu bêlê na světě…

Dêž pak začlo jit do tôhyho, tož manželum jenom telefonickê sdělêl, že ôž pro tô firmô nedělá. Začal se omlóvat a dôšovat, že vlastně aji on naletěl, protože to dělal přesně tak, jak je školêlê, a vêlezla z teho taková habaďura. Jenomže smê si teho dotyčnyho finančniho poradca trochô prokleplê. Na svym webô se prsi, jak mimo jinšiho ôči lêdi finančni gramotnosti. Tož proč jak naprosté analfabet naletěl nejaké firmě přê jejich školeni, jak oblbovat lêdi? Nota bene eště dêž se prezentôje jako vêštôdované právnik?

Asi je teho fšôdê v televizê furt málo anebo si lêdi řikaji, že jim se to stat nemuže, protože si přece dávaji pozor. Snažêlê smê se ho sami nekolêkrát kontaktovat, ovšem – jak jinak – nedopadlo to. Manželum nabizel řešeni, že mô maji napsat mail a on to nejak zařidi, hlavně pré nevolat na tô firmô. Nakonec šlê naštěsti věcê řešêt aji bez jeho přêspěni, gdo vi, jak bê to s jeho pomocó eště dopadlo.

Jenom jedna drobná rada. Pokaváď se vám ôž neco takovyho stane, tož co nérychléš kontaktujte dodavatela, od keryho odcházite. Ti si to ôž pak vêřikaji mezê sebó. A ešlê se vám pak podaři takovyho pacholka negde dohnat a dat mô po čôni, to ôž je vaše rozhodnôti.

S hanáckó krajinkó to néni zas tak jednodôchy. Né, že bê nepostála, abêhmê jô muhlê blésknót. Ale najit neco fotogenickyho, bez zástôpô stožáru vêsokyho napěti, mobilnich vêsilaču nebo jinšiho harabózi v polich, néni uplně snadny. A takê né fšôdê je Haná placatá, jak kôchêňské stul, rovina, až gde dohlidnete. Tym pádem řict si, že ta pravá Haná je taková nebo maková, takê néni bezproblémovy.

Bêlê smê aji limitovani časem, keré temô mužem věnovat, k temô eště bêlo potřeba najit misto dostôpny, gde bêhmê jelê kraj světa. Nakonec z objektivnich přičin smê z Prostijova vêrazêlê k Ôrčêcám a Selótkám. Mužete se teda TOŤ mrknót, ešlê smê vêbralê dobře.

Jak ôž smê psalê, muže negdo ohrnovat nos, že skôtečná Haná je negde uplně jinde, pochopitelně tam ô nich, ale aji tak to v našem krajô vêpadá. Je to Haná v jedné ze svéch podob, a sténě, jak hanácky nářeči, se měni dědina od dědinê…

Rádi bêhmê ale aji mê nečim přêspělê, dêž ôž si to gdosê tak vêmêslêl. Přênášimê vám tak trochô jináč zamilovanó pěsničkô ‚Miluji tě!’. Sami mužete srovnat s dalšima láskêplnéma cajdákama, že totok je skôtečně ze žêvota a ke svátkô zamilovanéch patři možná eště vic, než nejaky ôječeny dojákê.

Ale nepřênášimê jô jenom tak pro nic, za nic. Negdo jô možná ôž slêšel, aji tadê smê si jô gdêsê hrálê. Totiž je to aji tak trochô naše děcko. Text totiž vêmêslêl cestó z kôchêně do ložnice jednó nad ránem Miloš Havelku.

Eště ten sám deň k temô ôdělal Vašek Ružêčku aji mozêkô a dal temô kabát. Zamilované duet pak s nim nazpivala Helenka Havelka Baronova. A tož si poslêchnite, jak muže takê takovy vêznáni láskê vêpadat.

Pro návštěvu Prahy je lepší mít více dní, aby váš výlet nebyl zbytečně uspěchaný, stihli jste si projít historické centrum, navštívili alespoň některá zajímavá muzea a ještě vám zbyla trocha času na relaxaci či nákupy.

Staré Město a židovské památky

Pokud jste v hlavním městě poprvé, můžete začít třeba na Václavském náměstí. Prohlédnete si Národního muzeum, jehož budova právě prochází rekonstrukcí, nedalekou budovu Státní opery a pak už budete pokračovat dolů z kopce na Staroměstské náměstí.

Kromě známého orloje a Týnského chrámu se tu můžete pokochat například výhledem ze Staroměstské radnice. Pokračovat pak můžete do Židovského města, kde lze navštívit několik synagog a židovský hřbitov – nezapomeňte však, že v sobotu jsou všechny tyto památky zavřené.

Procházka úžasnou Prahou

Poté můžete přejít Karlův most, vychutnat si výhled na Hradčany, projít si Kampu a procházku zakončit v některé z tamních hospůdek.

Z Malé Strany na Hrad

Druhý den lze začít u Národního divadla. Poté, co si jej prohlédnete, přejdete nedaleký most Legií a odtud budete pokračovat na Malou Stranu.

Na Malostranském náměstí si prohlédnete kostel svatého Mikuláše a pak už se po Nerudově ulici vydáte na Pražský hrad. Pokud po prohlídce celého areálu, jehož součástí je kromě chrámu sv. Víta i například Zlatá ulička, nebudete unaveni, můžete pokračovat přes Loretánské náměstí až na Petřín a odtud zpět na Újezd.

Stači jenom zadat @furtovnik, to pokaváď ste přêhlášeni, nebo https://twitter.com/furtovnik a ôž ste tam. Na našim profilô se bôdó objevovat zprávê z Furtovnikô, tož nemosite mět žádny starosti, že bê vám neco ôteklo.

Abêhmê vám cestô k nám eště aji ôlehčêlê, stači na našech stránkách kliknót na tlačitko s logem a ôž se vám naša stránka rovnó načte. Tož pokaváď ste ôžêvateli twitterové sitě, tož to prubnite, rádi se tam s vama potkámê.

Nenechávéte nic na posledni chvilô, proštôdujte si náš jidelniček pro tento vikend zavčasô. Neco začiná ôž dneska, Mohelnické dostavnik napřiklad ôž frči aji od včeréška, teda od štvrtkô. Néni na co čekat, abêste neco nepropáslê.

Ani mê přêrozeně nezostanemê sedět doma, ê dêž za cely prázninê smê ôž naježděni jak Pendolino. Co bêhmê ale pro vás neôdělalê, abêste vědělê, jak to gde bêlo nebo jaky třeba bêlo zákulisi teho, gde ste sami bêlê. Tagže hurá do teho, čtite pozorně, ať pak nenadáváte, že ste neco prošvihlê.