Od nás – To zas teda né, že bê na té našé Hané nebêlo krásně a nedalo se toť najit ôž nic novyho. To zas prrr! Ale přece jenom néni od věcê se vêdat z časô na čas kósek přes kopec, abêhmê vědělê, jaky to maji ô sósedu.

Slovácko zabirá zhrôba oblasť mezê Břeclavó a Otrokovicama až po hranice ze Slovenskem. Pravda, je to přece jenom kôs světa, keré nende jenom tak problôncat během jednyho dňa. Ale gdêž se nande duvod, tož pak stači jenom hópnót do nejakyho dopravniho prostředkô a vêrazêt do světa.

Našim, čê spiš našé Helenkê, cilem bêla tentokrát Ostrožská Nová Ves. A né to jenom tak, že bê zbuhdarma zapichla prst do mapê. Jeji ‚ségra‘ Martina se tam totiž tymto časem kuryrôje v sêrnéch láznich. Tož proč nezajet na hratvô a takê trochô se nadéchnót lázeňskyho žêvota?

K láznim přêrozeně patřijó aji léčebny prameně. Tê toť maji dva, a protože to só ‚sêrny‘ lázně, pochopitelně smrdijó, jak bolavá noha. Ale pro zdravi se mosi neco překonat. Jejich lečêvé vliv bêl potvrzené ôž v rokô 1903, lázně se začalê rozšêřovat pak ve 20. a 30. letech. Léčijó se tam kožni nedôhê, pohêbovy, oběhovy, neurologicky a onkologicky v remisi.

Ale gdêž ôž teda bêla cesta tym směrem, bêla bê škoda se malinko nerozhlidnót po okoli. Takové malé vélet néni nigdá na škodô. Do Ôherskyho Ostrohô, Strážnice, Kunovic, na Baťuv kanál, čê mezê sklipkê do Petrova-Plži, tam je aji sklep, v kerym se v rokô 1987 natáčela scéna filmô Jak básníkům chutná život…

Pak ôž hajdy dom, protože né jenom véletovánim je žêvé člověk. Ale přece jenom neco zvostalo. TOŤ se mrknite na hafol fotek, ať takê vite, jaky to tam maji. A protože só eště dalši mista, gde bê se tam stálo za to zastavit, plánôjem, že se tam eště vrátimê. Aji pro vás ostatni – néni to daleko, na jednodenni vélet po Slováckô tak akorát.

0