Z Jesenikô – Néni od věcê z časô na čas negde vêpadnót. Mužete to dobře minit, ale to ostatni ôž nijak neovlivnite. Vêjelê smê do Jesenikô a bêlo dobře, že smê si přêbalêlê neco vic na sebe…

Na pár dni se stal našim domovem Gräfenberk. Gdo bê snaď tápal, do keryho že cêzokrajnyho světa smê se vêdalê, tak muže bêt v klidô. Neopôstilê smê hranice republikê, dokonca ani Olomóckyho kraja.

Gräfenberk je přêrozeně puvodni název mista, gde só dneska Prissnitzovê lázně v Jesenikô, kery bêlê, a furt só, vubec prvnim vodoléčebnym zařizenim na světě. Ovšemže procedurê ôž nésó z dnešniho pohledô tak drasticky, jak to gdêsê bévalo. Dobře se postarat o tělesnó schránkô toť ale svedó furt.

Na to, že je sotva prvni podzêmni deň na krkô, počasi néni nic moc. Ochladilo se aji na Hané, to pocitil každé. V Jesenikô eště v nedělô to šlo, v nocê na ponděli ôž jenom bidnéch pět nebo šest stôpňu, ponděli to přes deň nepřelezlo desitkô a ani v utery to nevêpadá moc lip. Tož snaď slêbovany mirny otepleni na vikend dorazi aji sem.

Jenom tak pro srovnáni, ve sténym čase smê toť bêlê před 10 letama. Ale zatimco tenkrát si toť člověk v pohodě vêstačêl s tričkem a kraťasama, dneska se spiš rozhližite, ešlê se aji snih nezačne trósêt. Ôž je tadê vidět podzêm aji na barevnym lésti, infocentrum je do odvoláni zavřeny, zêma, sêchravo. Ale to si člověk nevêbere. Pár pochmurnéch obrázku je TOŤ.

0