Tož fčerá to bêla zase selanka. Rozdávalê tê Zlaty Česky slavikê. Nô Ajn kesel buntes hadra. Co si bôdemê nalhávat, jedna velká estráda. Filka mě sice okřêkovala, dêž sem si sem tam pôstil hôbô na špacir, ale to nic. Névic mně medi, jak si to fšeci přijó, jak só fšeci hepáči, jak si nezávidijó a vubec nigdo si tam nechce vêškrábat okále. Dó z takovéch věci na mě mdlobê, ale to je asi muj problém, že?!

Ale fšeci oceněni tam vêkládalê, jak celé rok makalê, prostě strhli, jak šraňk, ale že mě dom nigdo nepřêšil pomuct, tož to je mně divny, co vlastně dělalê. A že bêch je měl do čeho zapřihnót… Ê já furt makám, jak šróbek, ale žádné nominace na Slavika sem se eště nedočkal. Tož tak nejak se trápim, ešlê je na světě vubec nejaká spravedlnosť.

Ale dêž to vezmô kolem a kolem, mêslim, že bê bêlo na čase cely slavny Slavikê zrôšêt. Dotahlo se to na pul sta ročniku, Karel Gottu svyho štêrêcátyho takê dostal a dêž člověk vidi tô snobárňô, co kolem je, tož je mně divny, gdo vlastně tam eště tê hlasê posilá. A ono dêž absolutni vitěz má neco přes šedesát tisicu hlasu, tož mně to přênde ôž na pováženó. Na takovy ródeo, co se kolem teho dělá, mně to přênde málo. Chápô ale, že ê dêbê si mělê tam ti v sále posilat jenom hlasê sami sobě, za to povêraženi a následnó žranicô jim to stát bôde. Ono se dêcky nande dosť takovéch, keři jim prachê na to daji, abê se takê trochô přêžêvilê na té slávě. A tož asi ti, pro kery je takovy vêhlašováni ôdálosť rokô, nemosijó mět strach, že bê o ňô přêšlê. Na to se penize dêcky nandó, aji dêbê ostatnim doma zbévalo jenom okôsovat zdi…

0