Z Kostelca, teho na Hané – Záhadê mužó mět ruznó podobô. Fuseklê, kery strčite do pračkê, ale pak ôž tam nésó, věc, keró ste si stopro negde položêlê a najednó só fuč, čê neco, o čem ste si jisti, že ste ôž negdê vidělê, ale vubec netôšite, gde bêste k temô přêšlê…

Pro zasvěceny je záhadolog Arnošt Vašičku pojem, inši zas nemajó ani tôcha o keho a o co de. V kostelecké knihovně nebêl poprvni a bezmála ‚vêprodany‘ hlediště potvrdilo, že záhadê nésó jenom takovy babsky klepê, nad keréma každé mávne rôkó.

Skeptici sice tvrdijó, že se dá racionálně vêsvětlêt praktickê fšecko, občas ale bévaji jejich teorie tak krkolomny a nevêsvětlitelny, že vêtvářijó záhadô samô o sobě . Ale vážně.  Arnošt Vašičku ve svym štvrtečnim besedováni přêpomněl, že záhadê bêlê, só a bôdó. A paradoxně – čém je vêmákléši technika a technologie, přêbévá takê záhad dik temô objevenéch.

Věda si tak sama na sebe plete bič, protože objevê stavijó na hlavô to, co se zdálo bêt nad slônko jasny. Ať ôž de o vyzkum vesmirô, historie, čê dneška. Nigdo nedokáže vêsvětlêt, jak se stény tisice let stary artefaktê mužó objevovat praktickê po celé planetě, gdêž se předpokládá, že tenkrát žádny globálni propojeni, jak dneska, nebêlo. Jak je možny, že třeba na Marsô se objevôjó věcê, kery bê tam vubec nemělê bêt?

Jak potvrdil záhadolog, takovy záležêtosti se nevêhébaji ani našém končênám, takže se nedá řict, že je to jenom neco nahodilyho. Negdê ale nad tym třeba člověk mávne rôkó, nevěnôje temô pozornosť, mêsli si, že se mô to jenom zazdálo. Arnošta Vašičkovyho smê se ale zeptalê, ešlê se takê stává, že se záhada obráceně stane z nečeho, co se zdá na prvni pohled uplně banálni. Aji takovy věcê se pré mužó přêhodit, ale často de takê o to, že se přeháni, věcem se dá špatná sóvislosť. Takže je dobry se dêcky držet přê zemi a né za fšeckym neco hledat. Ovšem záhadô ztracenéch fusekli v pračce to neřeši .

0