Z Jesenicka od nás – Ešlê se divite, co mámê společnyho s poštó, rovnó řikámê, že nic. Ale jak tak mámê posledni dobó rozcórany za vzpominánim, tož nás cestê zavedlê až do Jesenikô a jeho okoli. A nebêlê smê tam sami.

Je to sice kôs cestê, ale aji Jesenik je část Olomóckyho kraja, a tož se dá řict, že smê vêrazêlê jenom přes hômna na hratvô k sósedum. Nejelê smê tam zbuhdarma! Vzalê smê tam totiž na vélet na misto čênô po šedesáti letech jednyho bévalyho pošťáka.

V rokô 1958 nastópil osmnáctileté mládenec Ladislav Havelku, shodó okolnosti tatinek našeho redaktóra Miloša Havelkovyho, co bê čerstvé absolvent Obchodni akadémie v Prostijově, s ômistěnkó na poštô v Jesenikô. A jak se trochô otrkal a jeho ‚patróni‘ ho troškô vêcibrovalê, posilalê ho pak zaskakovat za pošmistrê aji na okolni poštovni uřadê.

Po šedesáti letech smê se teda s nim vêdalê po jeho tehdéšich stopách hledat bévaly pusobiště. Mosimê řict, že fšeckê poštê, co smê objelê, zvostalê na sténakym mistě, jak tenkrát na nich naposledê zavřel né jenom dveřê, ale aji jednô žêvotni kapitolô. To odcházel na vojnô, po keré se sem ôž nevrátil, protože celé dalši pracovni žêvot pak strávil v Sigmě Lôtin.

Gdeže smê to fšôdê córalê? Kromě Jesenikô, gde smê prošlê aji pěkně ôpraveny náměsti, smê zajelê takê do sósedni České Vsê a přêbrzdilê smê před hospodó Ô Procházku. Tam tenkrát bévalé pošťák eště s dalšima v patře přebéval. Zastavilê smê se ê v Dolni a Horni Lêpové (Lêpová-lázně). Zatimco v Jesenikô se pan Havelku z ruznéch duvodu během let párkrát objevil, na dalši mista se skôtečně vrátil po šedesáti letech. A ve finále eště uplně náhodně v Horni Lêpové narazêl na pani, kerá ve sténé době v Jesenikô na poště takê začinala. Ê gdêž se tam sice tenkrát minôlê, přê řečê zjistilê, že si z té dobê pamatôjó uplně stény lêdi, s keréma se potkávalê. A tož co si přê takovy véletě do minôlosti vic přit? Fšecko dopadlo, jak nélip muhlo!

0