Od prostijovskéch měšťáku – Neco inšiho je trnót hruzó přê sledováni hororô doma v křesle a neco inšiho ho zažêt na vlastni kužô. Voláni o pomoc z krchova bêlo néspiš překvapenim aji pro samotny měšťákê.

Že kolem ‚dôšêček‘ napadne vêrazêt na hřbitov lêdi časťéš, než během rokô, je normálni věc. Ve štvrtek si takê tak jeden pozustalé vêšil do ‚zahradê zelené‘ za rodinó netôcha, jak těžká bôde cesta zpátky. Než porovnal věnce a kêtkê na hrobě, zapálêl svičkê, pomodlêl se a náležêtě porozjimal, tož si ani nestačêl fšimnót, že ôž je po zaviračce a dêž dosil k bráně, tak bêlo zamčeny.

Naštěsti měl ô sebe mobil a muhl brnknót měšťákum, protože s bivakovánim mezê hrobama nepočital. Ti zehnalê správca městskyho hřbitova a ten mô přêšil odemčit. Pro fšeckê, gdo bêste se chtělê ze stmivánim potôlovat po mistě posledniho odpočênkô, plati, že oteviraci doba městskyho hřbitova v Prostijově je tóto dobó až do konca března od sedmi ráno do šesti večir.

0