Na Silvestra se v Drahanech pálêlo. Šlihovica to ale nebêla!

Z Drahan – Ale abêchmê předem fšecko ôvedlê na pravó mirô. Silvestrovsky páleni nachêstalo Muzeum Drahanské vrchovinê a ê dêž titulek muže bêt trochô závádějici, šlo o experimentálni archeológijô.
Archeológija v podáni drahanskyho muzea a jeho kurátora Pavla Mošovyho néni jenom objevováni, ale aji zkóšeni si staréch technik, keréma se gdêsê vêrábělê věcê denni potřebê. Tê přežêlê až do dneška pod vrstvama hlênê a jejich objeveny střipkê só dukazem existence vcelkô vêspěléch civilizaci dávno před nama.
Vêzkóšet si, jak se to tenkrát dělávalo, muhlê návštěvnici Silvestrovskyho páleni v Drahanech. Jak piše kurátor muzea Pavel Mošu, bêlo nachêstany zêmni páleni keramikê dřevem v jámovym ohnišťô. Ê dêž to pré ze začátkô vêpadalo, že jim to větr rozfóká a nic moc z teho nebôde, nakonec si počasi dalo řict a z dvanásti nádob, kery do ohnišťa vsadilê, prasklê jenom dvě miskê. A to je pré ê přê ideálnich podminkách přes leto hodně dobry.
Aji dêž se v ohnišťô topilo, přeci jenom pro zahřiti bêlo pro fšeckê lepši si dat horké čaj v muzejni kavárně a přê tym se podivat na pohádkô o chlapcovi, keré se ve středověkym klášteře ôčêl zdobit vzácny rôkopisê. A že bêlo Silvestra, došlo aji na malé ohňostroj. Pavel Mošu eště piše, že se zešlo tak třêcet lêdi, a to že odcházelê fšeci spokojeni, je asi nélepši odměnó pro každyho, gdo něco dělá.
Fotkô, keró nám z muzea poslalê, abêste mělê představô, jak takovy páleni vêpadá, pořidil Michal Preisleru.