Od nás, s reportem od Môšáka – Gdo si v mládi nehrál na indiánê, tak jak gdêbê nebêl. A pravda – nekerém to vêdrželo až dofčêl… Ale to je vedléši! Od našeho známyho Michala Môšáka Môchovyho smê dostalê echo. INDIÁNI V LEŠTINĚ!

Přêrozeně je potřeba předem kápnót božskó a přêznat, že to nebêlo, jak to vêpadá . Mezê rudochama smê totiž na fotkách našlê nejaky povědomi ksichtê, a tož smê dospělê k závěrô, ešlê to néni nejaká habaďura. Ale článek indiánskyho náčelnika Michal Môšák to fšecko ôvedl na pravó mirô.

Přiměstské indiánské tábor pořádal ‚Estrádní soubor VEŠke, z.s.’, a jak Michal piše, bêla to trocha sradna aji poôčeni, možnosť se takê cosê našočêt, jednodôcho od fšeckyho neco. Ale mê smê tam nebêlê, tož o tem vimê prd. Dávámê vám teda na vědomosť to, co mán přêšlo z Leštinê po spěšnym poslovi. Ešlê chcete zvědět neco vic a omrknót fotkê, kliknite TOŤ.

Indiáni se proháněli po Leštině

Estrádní soubor VEŠke, z.s. se rozhodl pro děti uspořádat příměstský tábor. Skvělá parta lidí dala hlavy dohromady a vymysleli tábor s indiánskou tématikou. A tak v termínu 20.7. až 24.7. přijalo pozvání do indiánské osady v Leštině 18 dětí z obce a okolí, aby se naučily spoustu nových věcí .

Organizátoři pro děti připravili velmi bohatý program. Tábor byl koncipován všestranně a určen prioritně pro děti první až páté třídy. Po přijímacím a prvním setkání v týpí přidělil náčelník kmene Tatanka Kan dětem indiánská jména, která si musela pamatovat a stejně tak i jejich překlad a význam do češtiny. Co se týká tvůrčí činnosti, tak si mladí indiáni vyráběli vlastní „indiánská“ batikovaná trika, malovali bubny a vyráběli si i vlastní ozdoby na krk z dřevěných korálků.

Navštívili vedlejší indiánskou osadu u Leštinských tůní (ornitologickou stanici Leštinských ochránců přírody), kde jim Honza Barvíř co by osamocený indián vyprávěl o přírodě. Děti si zde zkusily uvařit na ohništi i guláš. Pro zpestření dopoledne trénovaly střelbu ze vzduchovky. Další den navštívily místní statek, kde si vyzkoušely dojení krávy, hřebelcování koně, krmení drůbeže či kydání hnoje. Je třeba říci, že práce u zvířat je velmi bavila. Z nadojeného mléka si odpoledne udělaly puding a další den mohli ochutnat i sýr. Pro zpestření dopoledne na statku si vyzkoušely i střelbu lukem a házení tomahawků.

Každé odpoledne měli malí indiáni polední klid, kde jim buď náčelník vyprávěl o životě indiánů, nebo se dívali na indiánské pohádky. Jakmile doba odpočinku skončila, nastal čas příprav na indiánské slavnosti, které proběhly v pátek. Děti se učily dva indiánské tance, dvě indiánské písničky a naučily se i bubnovat. Velké poděkování zde patří příznivkyni „Estrádního souboru VEŠke, z.s.“ Pavlíně Novotné co by Olowan Wašte (Krásná píseň), která učila děti písničky.

Časové mezery mezi programem byly vyplněny táborovými hrami a soutěžemi. Děti se rozdělily do dvou skupin, a to na „Tatanky“ a „Jestřáby“. A že byly soutěživí, o tom není pochyb. Na závěr každého dne byly v týpí odměňovány dřevěnými kolečky se symboly indiánských odborností, které splnily. Ty jim vedoucí přivazovali na sváteční tomahavk.

Pátek byl pro děti nejdůležitější. Dopoledne je čekala indiánská stezka, kde náhodně vylosované dvojice musely plnit různé úkoly. Celkem bylo 10 stanovišť. A tak děti zúročily vše, co se naučily. Odpovídaly na otázky ze života indiánů, střílely z luků i ze vzduchovky, házely tomahawkem, skládaly indiánské puzzle a skákaly v pytli, přelézaly lanovou lávku a musely přenést na zádech zraněného svého indiánského druha. Rozpoznávaly listy stromů a musely se prokázat uměním uvázat ambulantní uzel, aby si udělaly ze špagátu opasek. V cíli je potom čekalo hledání pokladu. V korunách stromů našly truhlu a v ní byl „opravdový poklad“, který si následně v týpí rozdělily.

Odpoledne se malí indiáni připravovali na indiánské slavnosti. Bez válečnického pomalování by to samozřejmě nešlo.  Myslím si, že vystoupení, která si připravily pro svoje rodiče a prarodiče, se všem moc líbilo. Sladkou tečkou byly „indiánské nutelové“ palačinky a samozřejmě překvapení. Z daleké prérie přijela Anička na svém koni Laky, a tak se všechny děti mohly svézt na „opravdovém indiánském“ koni.

Týden utekl jako voda. Ale dojmy a zážitky u všech zůstanou ještě hodně dlouho. Už se těšíme na další akce a na indiánský tábor v příštím roce. Na závěr je potřeba vyzvednout nasazení a úsilí všech členů VEŠke, z.s. a jejich rodin, kteří věnovali přípravě i účasti hodně svého času a energie. Velké poděkování patří i sponzorům a partnerům.

(VEŠke, z.s.)

0